Guest post Rena: Přírodní vlasová péče II.

Neuškodí malá rekapitulace z minula - až do cca 18 jsem měla sice jemné, ale husté a pěkné vlasy, pak přišlo několik stresových období, vlastně do prvního porodu to jakž takž šlo, měla jsem sice třetinu vlasů, co v těch 18, ale mohla jsem je denně mýt a stajlovat, protože jsem měla čas. Pak už jsem čas neměla, nechala vlasy narůst a nosila permanentně culík, protože vlasy vypadaly dobře tak hodinu po umytí, pak splihly a byly hnusný.
Po narození prvního syna jsem přešla na Lush (New hair), se kterým jsem vydržela až do tohoto jara. To jsem následkem příšerné dehydratace začala mít docela problémy s vlasovou pokožkou a Lush, který je nacpaný SLS až po střechu ( a je to čím dál horší, jdou dolů s kvalitou a nikdo mi to nevymluví) mi přestal vyhovovat. Stejnou dobu si taky barvím vlasy hennou – tam jsem Lushi věrná stále.
Přešla jsem tedy na čistě přírodní péči a v minulém článku jste si mohli přečíst o průběhu mého testování přírodní vlasové péči - shikakai, amle a bahně a dnes popojedem k vítězi :).

Když jsem si poprvé kupovala shikakai, tak jsem chtěla k tomu i něco „normálního“ do zálohy a volby padla na NEELAYADI – ajurvédské mýdlo na vlasy a podrážděnou pokožku hlavy

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?productID=7037

Podrážděnou pokožku hlavy jsem měla až hanba, tvarem se blížil mým oblíbeným šampukům a dočetla jsem se, že i pění. No, jednu nevýhodu vidím – je to až moc dokonalé, nudí mě to trochu a furt experimentuju, abych si pokaždé, když si tím umyju vlasy, vynadala do blbých rozmarných krav :). Vlasy jsou čisté, lesklé, měkké, vyživené, ale ne ztěžklé a vydrží nejdéle hezké (myju klidně i třetí nebo čtvrtý den, což jsem vždy považovala za sci-fi, pokud pominu život mimo civilizaci). Použití stejné jako šampuk, pění to a vydrží to přibližně stejnou dobu. A ani to nevypadá jako bláto a myslím, že tam ani není nic abrazivního, vlasy to dokonce asi i něčím obalí, protože když jsem používala jen toto a hennový Urtekram, tak mi začala henna blbě chytat.

V současné době většinou používám tak nějak mix všeho zmíněného v minulém článku a Neelayadi, baví mě to a přijde mi, že to těm vlasům prospívá.

Výhody a nevýhody přírodní péče

Výhody

• Pokud jste svoje vlasy už odepsaly a pravidelně máte chuť ostříhat se na 5mm, abyste měly pokoj, tak by vám to mohlo vrátit radost a dobrý pocit z vašich vlasů jako mně.
• Vlasy vypadají úžasně zdravě, jsou hedvábné na dotek.
• Asi nic nevyřeší lépe a rychleji problémy s vlasovou pokožkou.
• Po pár týdnech se vlasy začnou lesknout jako blázen (asi ty obsažené oleje) a na rozdíl od chemických přípravků se vám ten lesk po jednom umytí jiným (klidně i chemickým) šamponem nevymyje.
• Většinu věcí seženete v bio kvalitě.
• Pokud nemáte problém s rozčesáním, tak po umytí už nepotřebujete žádný další přípravek – tužidlo, sérum na konečky, lesk… a efekt je prakticky stejný jako se všemi těmito serepetičkami
• Záhadným způsobem vypadají vlasy od umytí čím dál lépe, jak dlouho to vydrží, než se to zlomí, záleží na tom, jak rychle se vám vlasy mastí. Ale takový ten efekt, kdy vlasy vypadají po umytí dobře a pak už se to jen zhoršuje, tam prostě není.
• Výhoda pro mastné vlasy – hlavně shikakai a rhassoul výrazně prodlouží dobu mezi mytím.

Nevýhody

• Naprosto neslučitelné s jakoukoliv chemií, zejména barvením. Pokud byste na to chtěli přejít a máte vymytou barvu, připravte se na olejové zábaly a tak.
• Většina věcí fakt moc nevoní, nicméně si do toho zase můžete nakapat éterák podle vlastní chuti
• Vzhledem k tomu, že až na to mýdlo je většina věcí docela tmavých, tak je dost pravděpodobné, že nebudou vhodné pro hodně světlé vlasy – přece jen v Indii moc nordických typů nenajdete
• I pokud barvíte hennou, tak je to potřeba trochu hlídat, ne všechny kombinace jsou úplně ideální. Já se před barvením pro jistotu umyju 2-3 Lushem
• Pokud nejste z velkého města, hodně věcí asi seženete jen přes net, což se prodraží o poštovné.
• Shikakai, rhassoul i henna dost vysušují vlasy, takže na suché vlasy to bude chtít různé kondicionery nebo masky. Ale zas se můžete vyřádit v těch vlasových olejích, což já třeba moc nemůžu a dost mě to mrzí. Takže to je relativní.

Na fotce jsou vlasy pouze umyté, nefénované, asi 14 dní po barvení (které skoro nechytlo). Je to sice s bleskem, ale je tam právě pěkně vidět ten lesk, vypadají tak normálně. Zbytku si nevšímejte :).

První obrázek je stažený z eshopu www.cestaprirody.cz. Jelikož mi nikdy nedali nic zadarmo (až na pár vzorků k mým objednávkám), tak jim mohu se zcela čistým svědomím udělat reklamu J Většinu věcí mám od nich a za mě to je ten nejpřehlednější eshop, který jsem kdy viděla, je dobře zásobený a je fakt vidět, že to dělají lidi, co to dělají rádi a rozumí tomu. Takže jim tu reklamu udělám moc ráda.

Summary: Today´s guest post about organic hair care for thin hair were written by my friend Rena, if you want to read it, please use translator. Hope you´ll enjoy it just as I did.

Guest post Rena: Přírodní vlasová péče I.

Chtěla bych předeslat hned na začátku – péče, kterou popisuji, není pro každého, žádný Pantene nebo Glisskur (nic proti nim :). Pokusím se proto o co nejpřesnější popis, aby mi pak někdo nedojel nafackovat, že mu museli ostříhat půl hlavy.

Naprosto nezbytné je uvést pár faktů o mých vlasech. Až do cca 18 jsem měla sice jemné, ale husté a pěkné vlasy. Pak přišlo první velké stresové období (to máte z toho, když se zamilujete až po uši do debila, co si skrz vás akorát řeší svoje vlastní zmatky), v 25 pak druhé (to máte z toho, když si naplánujete krásnou romantickou svatbu a pak se zabouchnete do někoho úplně jinýho a svatbu tři týdny před termínem zrušíte a zdrhnete) a třetí ve 33 (to máte z toho, že s tím dotyčným zůstanete a narodí se vám děti J). Takže do prvního porodu to jakž takž šlo, měla jsem sice třetinu vlasů, co v těch 18, ale mohla jsem je denně mýt a stajlovat, protože jsem měla čas. Pak už jsem čas neměla, nechala vlasy narůst a nosila permanentně culík, protože vlasy vypadaly dobře tak hodinu po umytí, pak splihly a byly hnusný.

Po narození prvního syna jsem přešla na Lush (New hair), se kterým jsem vydržela až do tohoto jara. To jsem následkem příšerné dehydratace začala mít docela problémy s vlasovou pokožkou a Lush, který je nacpaný SLS až po střechu ( a je to čím dál horší, jdou dolů s kvalitou a nikdo mi to nevymluví) mi přestal vyhovovat. Stejnou dobu si taky barvím vlasy hennou – tam jsem Lushi věrná stále.

Přešla jsem tedy na čistě přírodní péči a tady je to, co se mi osvědčilo nejvíc.

ALVA rhassoul Washcreme

Upřímně, nejsem si jistá, jestli to je na vlasy. Na tubě o tom nic napsaného není, v popisech je toto použití  ale uváděno a jeden výrobek od Logony, který je prakticky totožný, na vlasy je (já ho mám na obličej). No a protože na obličej mi ta Logona vyhovuje víc, tak jsem toto odložila a zkusila na vlasy. Konzistencí to je bláto, toto navíc ani nepění, vlasy si člověk musí umýt tak, že to vetře do pokožky, tak nějak to vmasíruje a doufá, že to bude mít nějaký efekt.

Efekt je rozporný. Poprvé jsem byla nadšená a byla přesvědčena, že jsem našla favorita, který sesadí mého dosavadního (ten přijde nakonec, tak si počkejte). Vlasy byly nádherné, měkké, hladké, doslova zářily, na omak jako hedvábí. Ovšem problém nastal v momentě, kdy jsem to zkusila použít znovu, dvakrát za sebou už bylo prostě těch olejů moc a vlasy podle toho vypadaly (jako když si dáte olejový zábal a ten se pak vymyje jen tak napůl). Pokožka hlavy si lebedila, nicméně konce byly regulerně mastné (ovšem lepší než naopak, že jo, protože u kořínků to prostě mastné nebylo). Takže tohle si nechám na střídání a znovu to na vlasy kupovat nebudu (a na obličej asi taky ne, bo ta Logona je navíc i levnější).

SHIKAKAI

Vyčerpávající recenzi najdete od zdroje fotografie, nebudu trapně opakovat, co už Trb jednou napsala.

Já k tomu dodám jen pár věcí.  OPRAVDU to NEPOUŽÍVEJTE, pokud máte nějak chemicky ošetřené vlasy (trvalá, barva, přeliv…) a to ani po delší době. Shikakai působí lehce abrazivně, zdravému vlasu to nevadí, chemicky ošetření vlas je daleko víc porézní a křehký a výsledkem budou jen poničené a zhrublé vlasy. Já mám po shikakai vlasy boží. Drží tvar, jsou nadýchané, ale ne rozlítané, jsou spíš jako hmota, ale v tom nejlepším slova smyslu (kdo máte jemné vlasy, tak víte, jak to myslím). V komentech u trb jsem si přečetla, že krom Raw Gaia se dá sehnat i od jiných značek za příznivější cenu.

Já jsem si tehdy pořídila toto

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?productID=6149

Od té doby jsem měla i Raw Gaia a musím říct, že rozdíl tam je. Není strašně veliký, ale je, vlasy mám pěknější po RG, jsou měkčí a hlavně se daleko víc lesknou. Jinak jsou po shikakai přece jen trochu matné. Právě kvůli lesku a také pro regeneraci se po shikakai doporučuje použít kondicionér, já jsem si pořídila (aby to spolu pěkně ajurvédsky ladilo) Amlu.

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?productID=6147

 AMLA vypadá prakticky stejně jako shikakai a pokud uděláte stejnou pitomost jako já, že si to přesypete do pěkných krabiček od čajů, tak pak máte docela problém poznat, co je co. Já to poznám jen podle vůně, shikakai mi voní trochu jako kakao, amla ovocněji. Amla je totiž jakýsi ovoce podobný angreštu, které je usušené a pomleté a používá se to stejně jako shikakai – umícháte pastu, vetřete do vlasů a necháte cca 20 minut působit. Vlasy jsou po tom fakt moc krásné, lesklé a takové živé (je to nabité C vitamínem, nebo aspoň by mělo být). Jsou také hladké a efekt je srovnatelný s čímkoliv se silikony, taková ty hladké, klouzavé, superlesklé vlasy. Je trochu problém, že pokud to chcete – jako já – používat po shikakai, protože se to tak pěkně hodí k sobě a vy si pak plynete po té starobylé ajurvédské vlně, tak je to docela na dlouhý lokte a voser. Takže většinu času mi almla leží ladem, nicméně pokud nejste takový magor, že potřebujete používat věci podle toho, aby spolu tak nějak filosoficky rezonovaly, tak to můžete použít po jakémkoliv šamponu a efekt by měl být stejný (bez záruky, já to nedokážu, bojím se, že mně bohyně kali přijde vyliskat všemi svými páry rukou :).

Protože nemám objem a barvím hennou, tak mě zajímají samozřejmě nejvíc dvě věci – objem a prodloužení barvy. Tož jsem vyzkoušela dva šampony URTEKRAM, protože tu značku mám moc ráda. Používají kvalitní ingredience a cenově je to velmi příznivé a navíc se mi líbí to balení.

URTEKRAM s hennou

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?productID=3695

Je tam sice napsané s červenou hennou, ale šampon jako takový je hnědý (tady si uvědomuju, že nemám na vlasy nic, co by nevypadalo jako bahno. A pak se divím, že moje děti zbožňují skákání v blátě a v kalužích :). Jsou v něm jakoby drobečky (to je asi ta henna), ale nijak to ničemu nevadí, toto abrazivní není. Dělá krásnou hustou pěnu, úplně jsem ji milovala, takovou jakoby mléčnou, ale ne z kapučína (našlehanou), ale jako když na kafi trochu roztaje šlehačka. Vlasy jsou krásně měkké, nemám problém je rozčesat (to mám ale málokdy) a lesklé. S čím mám trochu problém je to, že je fakt výživný a už druhý den jsou vlasy zplihlé (jako teď si už dost vyskakuju, kdybych dřív měla vlasy zplihlé AŽ druhý den, budu posílat výrobci tisíce děkovných dopisů). Asi ho ještě někdy pořídím, ale spíš na střídačku nebo na léto, kdy jsou vlasy víc namáhané.

URTEKRAM  s rhassoulem

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?product_slug=regeneracni-sampon-rhassoul-s-lavovou-zemi-250-ml-urtekram&productID=3693&ukey=product&__furl_path=index.php&did=36

Tož totok je čistokrevné blato :). Opět to hezky pění a voní to jako pasta na zuby. Nevím, čím ty šampony pění, ale SLS tam není a to mojí pokožce stačí ke štěstí. Ale pozor – toto už opravdu je abrazivní dost, název regenerační je úplně mimo a rozhodně je to spíš na mastné vlasy. Objem to udělá skvělý, s rozčesáním nemám problém, vlasy můžu umýt za dva nebo i tři dny, pokud si do nich moc nesahám (tj.když mám zlomené obě ruce :). Ten si rozhodně hodlám kupovat opakovaně, nicméně je pravda, že docela vysušuje, takže čas od času to chce nějakou regeneraci.

Pokračování příště

Všechny "promo" obrázky jsou stažené z eshopu www.cestaprirody.cz. Jelikož mi nikdy nedali nic zadarmo (až na pár vzorků k mým objednávkám), tak jim mohu se zcela čistým svědomím udělat reklamu :). Většinu věcí mám od nich a za mě to je ten nejpřehlednější eshop, který jsem kdy viděla, je dobře zásobený a je fakt vidět, že to dělají lidi, co to dělají rádi a rozumí tomu. Takže jim tu reklamu udělám moc ráda.

Summary: Today´s guest post about organic hair care for thin hair were written by my friend Rena, if you want to read it, please use translator. Hope you´ll enjoy it as I did.

Guest post Rena: Co čekat od recenzí na blogu

Dnes s velkou radostí dávám první hostující příspěvek od Reny, ve kterém trefně pojmenovává nešvary českého PR a blogosféry. Jak se sami budete moct přesvědčit, pokud jste na nějakém blogu nenarazili na její komentář, Rena vládne mistrně perem. Se suchým humorem obvykle umí vystihnout podstatu "problému". Ale nejen že je vtipná, má taky hodně uživatelských zkušeností co se týče kvalitní kosmetiky, vlastně, to ona mě seznámila se značkami by Terry a Aqua di Parma v době, kdy jsem přemýšlela nad prvním nákupem u MACu. Prostě je to člověk, na kterého dám jak u dekorativní, tak u pleťové kosmetiky. Dost ale mého krafání, pokládám si za velkou čest, že sem můžu dát její názor /fejeton/ na spolupráci blogerek a PR agentur, české blogy a mentalitu nakupujících.

August Rodin Le Penseur zdroj

K tomuto článku mě inspiroval zážitek mojí nejmenované kamarádky blogerky.  Byla oslovena firmou, napsala o ní, nicméně následný produkt k recenzi ji příliš neoslovil a tak to taky o něm napsala. Byla to recenze čistě subjektivní a vyjadřující její osobní pohled na danou věc. Při následném jednání s firmou (neboť spolupráce byla původně plánovaná jakožto delší) jí bylo více méně sděleno, že má utrum, bo se jí věc stejně nelíbila, tak proč by chtěla něco dalšího, že se jí stejně víc líbí daný produkt konkurence a vůbec že její blog nevyhodnotili jako jejich top ten. Následně byla tato reakce jiným pracovníkem zmírněna ve smyslu, že to tak úplně není, že v pohodě, dostane, co slíbili a ani o tom nemusí psát (taky tomu rozumíte „hlavně o tom, proboha, už nic nepiš“?). Nevím, do jaké míry šlo skutečně o selhání jedince a do jaké míry byla tato omluva výsledkem bleskového brainstormingu ve smyslu „do prdele, jaks jí to mohla napsat, vždyť má přes 600 čtenářů a jestli to tam napíše, tak jsme v hajzlu“, ale osobně jsem spíš nakloněna věřit druhé variantě…

Tak mě teda napadlo, k čemu vlastně slouží takové kosmetické recenze? Já na to koukám asi takhle. Když jsem byla mladší, bezdětná, bez závazků, tak jsem měla to štěstí, že v době, kdy moje kosmetická obsese propukla naplno, jsem měla možnost prakticky kdykoliv zajet jen tak na otočku do Paříže a nic mě to nestálo (když pominu právě nákupy v parfumeriích). Takže co jsem chtěla, jsem si vyzkoušela na vlastní kůži ještě před tím, než se to dostalo (pokud se to vůbec dostalo, bo v té době tu byl jen Fann) sem. Recenze jsem začala vyhledávat až v době, kdy jsem na tyhle výlety přestávala mít čas a blogy jsem objevila až po narození dětí. Napřed mi sloužili jen jako informace o tom, co bude nového (hlavně v MAC), nicméně později jsem si vybrala pár blogů, kde čtu recenze proto, že důvěřuju úsudku autorky. Nikoli proto, že by byla neomylná, ale proto, že má v nějakém ohledu stejný vkus jako já. A zrovna takhle koukám na blogy české. Dvacetiletá blondýnka s modrýma očima a suchou pletí může psát jako bůh, ale fakt mě to moc nezajímá. V době, kdy tu bylo blogů pár a firmy ještě nepochopily, jaký PR potenciál v tom vězí, tady psali všichni vesměs akorát o tom, co si koupili, takže měl člověk i dobrý přehled o tom, co si dotyčná je ochotná koupit. Nevím, jak pro jiné, ale pro mě to má velkou vypovídací hodnotu.

Jenže pak přišlo to PR…. Nechápejte mě špatně, já jsem ráda, když blogerky dostávají věci zadarmo, protože pak mají o čem psát. Zrovna tak chápu, že je dost slečen, které možnost mít plno kosmetiky zadarmo (resp.za pár pochvalných vět) doslova okouzlí a nedělají nic jiného, upřímně fakt nevím, co bych dělala, kdybych se ve dvaceti do té situace dostala. Zrovna tak chápu ty firmy – trh tady je malý, je krize, kosmetika není až tak životně nezbytná věc, takže pokud z deseti recenzí bude pět blbých, může to být celkem velký problém. Nicméně si vůbec nejsem jistá, jak dlouho to bude bavit nás – čtenáře blogů.

Protože ať se na mě nikdo nezlobí, ale recenze už jaksi z podstaty věci NEMŮŽE být objektivní. A to, co ji činí zajímavou a odlišnou od reklamního popisku, je právě OSOBNÍ A JEDINEČNÝ POHLED DANÉ OSOBY. Je to stejné jako u ostatních kritik – to nejzajímavější je vždy právě osobnost kritika. Jistě i vy máte oblíbené filmové kritiky, kterým věříte skoro na slovo a pak zas jiné, které čtete s vědomím „jestli to pomluví, tak na to určitě půjdu“.

Kosmetická recenze, která popíše produkt – konzistenci, strukturu, barvu, vhodnost pro jednotlivé typy… - a skončí prohlášením „já jsem moc spokojená, určitě se na to skočte kouknout – NÁHODOU je zrovna 20% sleva - , ale samozřejmě každému sedí něco jiného“ je o ničem, sorry, není to recenze, je to trapná reklama, která je ještě trapnější o to, že kdyby si ji firma musela zaplatit u agentury, tak za ni vysolí několikrát víc peněz než kolik ji stojí jedna hervana (pardon, napsala jsem hervana?asi mi to nějak vyklouzlo z podvědomí, jinak si to nedovedu vysvětlit…). 

A když už mi to teda vyklouzlo…z prvních promo fotek mě Hervana okouzlila a chtěla jsem si ji okamžitě koupit. Ovšem po zkušenostech vím, že mi jejich tvářenky moc nedrží a taky nesnáším to balení, takže jsem čekala na recenze. No a taky jsem se dočkala, byly všude… Nakonec jsem si ji nekoupila, nikoliv proto, že by mě množství recenzí znechutila a měla jsem strach, že ji bude mít každý, ale protože jsem netušila, jestli je fakt tak o ničem („sluší každému“ jako sorry, nic nesluší každému, pokud to není zcela a úplně o ničem) nebo ji všichni dostali zadarmo a chtějí se zavděčit. Dodnes ji nemám a ani jsem nepocítila potřebu si ji prohlídnout naživo.

Dalším případem je jiná nejmenovaná firma štědře rozdávající překrásně vonící a ukrutně drahé krémy na ruce. Krémy na ruce mě nezajímají, bo jsem ekzematik, ale krásně vonící sprchové gely a tělové krémy, na to bych už slyšela… Proto jsem byla strašně moc ráda, když jsem od kamarádky dostala k vyzkoušení miniaturku sprchového gelu a vzoreček tělového krému. Četla jsem dost recenzí a čekala jsem krásné vůně…no a ty jsem taky dostala, voní to fakt krásně. Ale bavíme se o sprchovém gelu, že? Nečekáte, že bude akorát vonět a ještě než uschnete, tak už bude vaše kůže vysušenější než Sahara (normálně používám palmoliv a nemůžu si stěžovat)? Ale dobrý, tak se asi máme namazat, že jo, však je to skoro přírodní a člověk tomu nějaký ten vroubek odpustí, když to tak krásně voní. A cože pak to v tom máme? Na prvním místě voda, hned za ní dimeticone (wtf???), propanediol (což je prý zvlhčovalo, co se nějak vyrábí z kukuřice, dál jsem to nezkoumala), glycine soja oil….dál jsem už nechtěla číst. TOTO je krém za 750? Je to ovoněné nějakým zvlášť exotickým „absolu“, který jim vozí po mikroskopických dávkách speciální airbus nebo je jiné vysvětlení pro tu cenu? O tom „úžasném“ pocitu, když se mažete, mluvit nebudu, jsou jistě lidi, co je jim prakticky čistý dimeticone příjemný, ale mně fakt ne, vadí mi i v make-upech, kde bývá tak na 6.místě nejdřív… 

Nevím, kde se stala chyba – četla jsem snad málo recenzí nebo jsem sama taková divná, když chci, aby voňavý věci nejen voněly? Nebo prostě 90% těch recenzí bylo „objektivních“, tedy ve stylu „fakt to hezky voní, umyje to, namaže to, ale každému sedí něco jiného, tak uvidíte sami“? Fakt, moc prosím, běžte s  objektivníma recenzema někam…  Já chci vědět, co si myslíte VY, to, že „každému sedí něco jiného“ vím sama, to mi fakt nemusí nikdo sdělovat. Protože když budou prezentovat opravdu vlastní názor blogerky, tak se ho snad naučí mít i spotřebitelé. Protože budou zmatení – tahle píše, že to je super, takhle píše, že to je na dvě věci, pomoct, co mám dělat? A půjdou si to prohlídnout…

Jak moc má spotřebitel vlastní názor, bylo pěkně vidět u beauty boxů. První edici provázely rozhořčené hlasy, že to teda není žádný luxus a co to je za bordel. Pak Rendy (Ordinary Life) udělala rozhovor s tvůrci LB, Černá Moora přehled zahraničních boxů, proběhlo pár diskusí a vše se vysvětlilo. Pak přišla druhá edice SB a Mila (Illusorie) si dovolila říct, že jako pardon, ale balíček ve stylu „tento měsíc v DM“ fakt nepovažuje za něco mimořádného a ejhle – najednou se na ni sesypalo celé hejno komentů, že si snad představuje, že tam bude dior, chanel (dokonce channel – asi jako že víc proužků, víc adidas) a že co by vlastně chtěla. Přitom ta chuděra ani slovem nezmínila, že by tam něco z toho chtěla, dokonce ani nepoužívala slova jako „luxusní“ a tak, jenom chtěla něco, co na ni nepadá z každého regálu v drogerce (a já s ní úplně souhlasím). Ale my jsme si přece minulý měsíc vysvětlili, jak to je s těma vzorkama zadarmo a tak..

Tak nevím – vlastní názor v krabičkách by někdo každý měsíc distribuovat nechtěl? A stál by o něj někdo? A co vy čekáte od recenzí?

Summary: Hi guys! Today I have the first guest post on my blog - my friend Rena decided to write her thoughts about cooperation of  czech  bloggers and PR agentures and her experiances with so called "paid" reviews. If you want to read it, please use translator.