Tip a srovnání: Illamasqua Throb a Misa Single and Ready to Limbo

Dnes opět trochu letem světem, protože Vás chci upozornit na akci Illamasqui - do neděle ke každému nákupu dárkového setu zdarma krémovou tvářenku v odstínu Betray, po neděli to bude zase nějaký jiný tajemný dárek na jehož odhalení si musíte počkat. Plus pořád platí pošta nad 35 GBP zdarma. Pokud to vezmete stylem tři vejce do skla, nejlevnější jsou dua laků na nehty za 24 GBP a jedno z nich obsahuje dnes recenzovaný Throb a taky zlaté glitry Spartan.

Když už se blíží Vánoce, kdy se tak nějak víc nosí červená, není od věci upozornit na mou oblíbenou třešňovou červenou. Illamasqua Throb vyšla v rámci Valentinské kolekce 2011 Throb, spolu s krémově žlutým Load a matně černým Scorn, které jsem tak nějak ignorovala protože A) černé laky nenosím vůbec, B) bílé taky ne a jeho pojmenování ve spojení s barvou připomíná však víte co (a ne, není to album Metallicy). Ale často se objevuje ve Vánočních balíčcích a je celkem jasné proč.

Illamasqua Throb je dokonalá zralá třešeň, kvintesence klasické červené pinup-ek, Protože není přehnaně červená, oranžová ani vínová, barevně prostě střed. 

Jako téměř vždy u krémových laků Illamasqua i tento má skvělou pigmentaci a lehce se "ovládá". I když by stačila jedna vrstva, nalakovala jsem dvě ze zvyku. Výdrž byla také nadprůměrná. Takže suma sumárum, sháníte li právě klasickou červenou a přijde Vám, že všude kolem jsou buď moc studené, nebo teplé, zkustě to s Throb, opravdu se vyvedl.

A jen pro srovnání s klasickou rudou jsem Illamasqua Throb nalakovala s Misou Single and Ready To Limbo. Původně jsem ho chtěla srovnat s Illamasqua Ruthless, ale ten jsem půjčila, takže se musíte spokojit s Misou, která je mu velmi podobná.

Už v lahvičkách je to rozdíl, ale teprve na nehtu si všimnete jak klasicky rudá Misa, nalakovaná na ukazováku a prsteníčku, hraje do oranžova a Throb, prostředníček a malíček, má téměř malinový podtón.

Summary: Christmas time is coming and majority of us search for THE red for holidays so here is one of my favourite reds Illamasqua Throb. This polish was originally from Illamasqua Valentine 2011 collection alongside matte black Scorn and eh, creamy white Load? I really didn't´t have use for black or white, but Throb is exactly my cup of tea. Throb is classic cherry red, classy cherry red, not too bright, somewhat muted, lean toward raspberry pinks and is definitely cool toned. Consistency is excellent, pigmentation and staying power above average. It takes one to two coats to full coverage. Just to see difference between Throb and classic orange red I compared it with Misa Single and Ready to Limbo /btw very similar to Illamasqua Ruthless I borrowed to my friend hence use of Misa/. I think result is obvious. Just in case Illamasqua is on middle finger and pinkie.
Just tip for fast one, Illamasqua has a Christmas set of Throb and Spartan /gorgeous golden glitter/ and if you purchase any Christmas set, you will get free gift, this week it´s cream blush in Betray.

Comparison/Srovnání: OPI My Very First Knockwurst, Illamasqua Jan a CND Perfectly Bare

Když jsem si vybírala laky z podzimní - německé kolekce, OPI My Very First Knockwurst byl lak, o kterém jsem v první fázi ani neuvažovala, obvykle se světle růžovým vyhýbám, protože cokoliv co jen zavání "prasečí" růžovou mi nesmí přes práh. A MVFK není, takže jsem nakonec neodolala.

Barva sama o sobě se obtížně popisuje, jedná se o růžovou, ale není to starorůžová, spíše má v základu trochu šedé, trochu fialkové, takže na mém odstínu pleti vypadá studená, což dokazuje i našedlý proužek kůže u nehtového lůžka. 

Není to barva, která bude přitahovat pohledy, ale jedná se o sofistikovaný odstín, který bude vyhovovat těm, kteří nemusí klasickou růžovou a starorůžovou, nude odstíny jsou pro ně ultimativní nuda a chtějí se vyhnout efektu "ruky ze záhrobí" tedy šedým a tělovým odstínům tón v tónu.

Velmi příjemně jsem byla překvapena krycí schopností tohoto laku, stačila by i jedna silnější vrstva, ale já jsem zvyklá lakovat dvě tenčí, takže i fotografie jsou dvě vrstvy. Má opravdu skvělou konzistenci, řidší, takže se skvěle ovládá, přitom je výborně pigmentovaný.

Nadprůměrná je i výdrž, vlastně laky z německé kolekce patří k držákům, vydrží mi na nehtech až týden bez nadlaku, aniž by se loupaly. To už se mi u OPI dlouho nestalo.

Detail  

A na závěr srovnání Illamasqua Jan, OPI My Very First Knockwurst a CND Perfectly Bare. Lahvičky:

Především ve srovnání s CND Perfectly Bare, nalakovaném na malíčku, vynikne nakolik neutrální vlastně OPI MVFK je. Sami se můžete přesvědčit o výrazně nažloutlém podtónu CND na malíčku a studeném růžovo - fialovém Illamasqua Jan na prostředníčku. Mám i být zcela upřímná, nejraději mám Illamasqu, ale v případě, že budu chtít nalakovat něco světlejšího, je OPI moje volba.

Summary: OPI My Very First Knockwurst was not initially on my wish list, I bough it just because other neutral polishes form Germany collection was too similar to polishes I already own. This pale pink with hint of grey and lilac in the base is interesting approach toward neutral polishes. It isn´t too cool or warm, I´d rather call it neutral as you can see in the last photo with Illamasqua Jan a CND Perfectly Bare. I was impressed with consistency and opacity of OPI MVFK as well as staying power. In general polishes from OPI Germany collection has exceptional staying power, they last more than week without chipping, almost as great as my old ones form Russian collection. Last photo is comparison of OPI My Very First Knockwurst, Illamasqua Jan and CND Perfectly Bare. As you can see OPI is neutral toned, CND yellow toned my " mannequin hands" type of nude, Illamasqua is lilac toned pink. More vibrant than other two polishes. To be honest, Illamasqua is still my favourite, but OPI is nice kind of nude pink I really enjoy this fall.

Guest post Rena: Přírodní vlasová péče II.

Neuškodí malá rekapitulace z minula - až do cca 18 jsem měla sice jemné, ale husté a pěkné vlasy, pak přišlo několik stresových období, vlastně do prvního porodu to jakž takž šlo, měla jsem sice třetinu vlasů, co v těch 18, ale mohla jsem je denně mýt a stajlovat, protože jsem měla čas. Pak už jsem čas neměla, nechala vlasy narůst a nosila permanentně culík, protože vlasy vypadaly dobře tak hodinu po umytí, pak splihly a byly hnusný.
Po narození prvního syna jsem přešla na Lush (New hair), se kterým jsem vydržela až do tohoto jara. To jsem následkem příšerné dehydratace začala mít docela problémy s vlasovou pokožkou a Lush, který je nacpaný SLS až po střechu ( a je to čím dál horší, jdou dolů s kvalitou a nikdo mi to nevymluví) mi přestal vyhovovat. Stejnou dobu si taky barvím vlasy hennou – tam jsem Lushi věrná stále.
Přešla jsem tedy na čistě přírodní péči a v minulém článku jste si mohli přečíst o průběhu mého testování přírodní vlasové péči - shikakai, amle a bahně a dnes popojedem k vítězi :).

Když jsem si poprvé kupovala shikakai, tak jsem chtěla k tomu i něco „normálního“ do zálohy a volby padla na NEELAYADI – ajurvédské mýdlo na vlasy a podrážděnou pokožku hlavy

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?productID=7037

Podrážděnou pokožku hlavy jsem měla až hanba, tvarem se blížil mým oblíbeným šampukům a dočetla jsem se, že i pění. No, jednu nevýhodu vidím – je to až moc dokonalé, nudí mě to trochu a furt experimentuju, abych si pokaždé, když si tím umyju vlasy, vynadala do blbých rozmarných krav :). Vlasy jsou čisté, lesklé, měkké, vyživené, ale ne ztěžklé a vydrží nejdéle hezké (myju klidně i třetí nebo čtvrtý den, což jsem vždy považovala za sci-fi, pokud pominu život mimo civilizaci). Použití stejné jako šampuk, pění to a vydrží to přibližně stejnou dobu. A ani to nevypadá jako bláto a myslím, že tam ani není nic abrazivního, vlasy to dokonce asi i něčím obalí, protože když jsem používala jen toto a hennový Urtekram, tak mi začala henna blbě chytat.

V současné době většinou používám tak nějak mix všeho zmíněného v minulém článku a Neelayadi, baví mě to a přijde mi, že to těm vlasům prospívá.

Výhody a nevýhody přírodní péče

Výhody

• Pokud jste svoje vlasy už odepsaly a pravidelně máte chuť ostříhat se na 5mm, abyste měly pokoj, tak by vám to mohlo vrátit radost a dobrý pocit z vašich vlasů jako mně.
• Vlasy vypadají úžasně zdravě, jsou hedvábné na dotek.
• Asi nic nevyřeší lépe a rychleji problémy s vlasovou pokožkou.
• Po pár týdnech se vlasy začnou lesknout jako blázen (asi ty obsažené oleje) a na rozdíl od chemických přípravků se vám ten lesk po jednom umytí jiným (klidně i chemickým) šamponem nevymyje.
• Většinu věcí seženete v bio kvalitě.
• Pokud nemáte problém s rozčesáním, tak po umytí už nepotřebujete žádný další přípravek – tužidlo, sérum na konečky, lesk… a efekt je prakticky stejný jako se všemi těmito serepetičkami
• Záhadným způsobem vypadají vlasy od umytí čím dál lépe, jak dlouho to vydrží, než se to zlomí, záleží na tom, jak rychle se vám vlasy mastí. Ale takový ten efekt, kdy vlasy vypadají po umytí dobře a pak už se to jen zhoršuje, tam prostě není.
• Výhoda pro mastné vlasy – hlavně shikakai a rhassoul výrazně prodlouží dobu mezi mytím.

Nevýhody

• Naprosto neslučitelné s jakoukoliv chemií, zejména barvením. Pokud byste na to chtěli přejít a máte vymytou barvu, připravte se na olejové zábaly a tak.
• Většina věcí fakt moc nevoní, nicméně si do toho zase můžete nakapat éterák podle vlastní chuti
• Vzhledem k tomu, že až na to mýdlo je většina věcí docela tmavých, tak je dost pravděpodobné, že nebudou vhodné pro hodně světlé vlasy – přece jen v Indii moc nordických typů nenajdete
• I pokud barvíte hennou, tak je to potřeba trochu hlídat, ne všechny kombinace jsou úplně ideální. Já se před barvením pro jistotu umyju 2-3 Lushem
• Pokud nejste z velkého města, hodně věcí asi seženete jen přes net, což se prodraží o poštovné.
• Shikakai, rhassoul i henna dost vysušují vlasy, takže na suché vlasy to bude chtít různé kondicionery nebo masky. Ale zas se můžete vyřádit v těch vlasových olejích, což já třeba moc nemůžu a dost mě to mrzí. Takže to je relativní.

Na fotce jsou vlasy pouze umyté, nefénované, asi 14 dní po barvení (které skoro nechytlo). Je to sice s bleskem, ale je tam právě pěkně vidět ten lesk, vypadají tak normálně. Zbytku si nevšímejte :).

První obrázek je stažený z eshopu www.cestaprirody.cz. Jelikož mi nikdy nedali nic zadarmo (až na pár vzorků k mým objednávkám), tak jim mohu se zcela čistým svědomím udělat reklamu J Většinu věcí mám od nich a za mě to je ten nejpřehlednější eshop, který jsem kdy viděla, je dobře zásobený a je fakt vidět, že to dělají lidi, co to dělají rádi a rozumí tomu. Takže jim tu reklamu udělám moc ráda.

Summary: Today´s guest post about organic hair care for thin hair were written by my friend Rena, if you want to read it, please use translator. Hope you´ll enjoy it just as I did.

V hodině dvanácté jedenáctkovej tag, dvakrát

Dnes dva jedenáctkové tagy a jedenáct těžce dolovaných zajímavostí. Jelikož už tag proběhl všemi blogy, ten bod o vymýšlení otázek a nominování blogerek mi přijde jak nošení dříví do lesa. Taky děkuji Mooře a Táně za zábavné otázky, jdeme na to:

Řekni o sobě 11 zajímavostí

1. Den strávený bez "konzumace literatury" si nedovedu představit.
2. Při čtení prózy nevidím rozdíl mezi knihou tištěnou a její elektronickou podobou na kindlu. Jako pardon, ale nepotřebuju v ruce třímat fyzický výtisk pro potěšení ze čtení.
3. Taky mě baví číst popisky výrobků a je celkem jedno jde li o krém, jogurt, salám, nebo sušenky. Ještě větší zábava je předčítat složení uzenin někomu, kdo je konzumuje. 
4. Nakupuju podle seznamu, vyhnu se tak chaotickým nákupům. Bez něj jsem schopná nakoupit zásoby potravin, které by na měsíc vystačily pro dvanáctičlennou rodinu.   
5. Neberou mě trendové fashion blogy, přijdou mi jak přes kopírák. 
6. Nerada po sobě čtu posty, protože pokaždé najdu gramatické lapsy a stylistické nedokonalosti a jsem děsně líná to po sobě opravovat. Hlásí se někdo jako korektor?
7. Jednu dobu jsem nosila boty na podpatku tak často, že když jsem si po čase vzala boty bez, přepadávala jsem dozadu. Od té doby raději boty střídám, ta bolest holení nebyla nic příjemného.
8. Nemám televizi, ale na druhou stranu alespoň jednou týdně chodím do divada.
9. Miluju nové chutě a jsem schopná ochutnat prakticky cokoliv, pokud se to nehýbe.
10. Nemám problém vyjít ven bez makeupu, ale v teplácích mě jen tak neuvidíte.
11. Nesnáším když si mě lidi ptají na to, co mohou zjistit s vynaložením minimálního úsilí. Google it bitch!. 

Zdroj: Rae Morris

A odpovědi na otázky:

Nejdřív ty od Moory

1) Kterou knihu považuješ za výjimečnou?

Toť otázka na kterou je strašně těžké odpovědět. Myslím, že každá kniha může být něčím výjimečná. To že já nemám ráda knihy ambiciózně rozvláčné, neznamená že ostatní je musí taky nesnášet.I když nemám potřebu rozlišovat mezi kanonickým a populárním, s chutí si přečtu Ulickou, severské detektivky, Jelinekovou, Pratchetta, new weird, Rotha, space operu, Cunninghama, Sajko, Drakulić a Ugrešić, tak 50 shades, nebo twilight ságu bych s chutí spláchla do záchodu. Spolu s posledním dílem Harryho Pottera. Když pominu literární texty, fascinují mě odborné knihy, obdivuji když někdo dovede na základě textové analýzy, nebo společenského jevu napsat odbornou studii, která ukáže možnost další interpretce. Zrovna čtu knihu Koka kola socijalizam od Radiny Vučetićové a propojení kultrurních dějin, populární kultury, ekonomie a socialismu mě hodně baví.

2) Koho bys ráda viděla jako prezidenta (bez ohledu na to, kdo opravdu kandiduje)?

Masaryka, nebo Beneše, by mě zajímalo co by řekli na stav politiky.

3) Těšíš se na Vánoce?

Jestli se zvládnu do té doby zpět vrátit abych je strávila s rodinou, tak ano. Ale dárky už mám nakoupené, a pro jistotu i zabalené, od srpna.

4) Můžeš si vybrat spolupráci s kteroukoli kosmetickou firmou na světě a vybereš si ...?

Fíha, těžké dilema, asi byTerry, většina věcí co jsem vyzkoušela mi sedla a sedne mi i filozofie firmy, cena už méně.

5) Jaký kus oblečení by sis na sebe nikdy nevzala?

Nikdy? Asi daisy dukes, džínové kraťasy těsně pod půlky, brr.

6) Pokud bys měla možnost říct komukoli ať z přítomnosti, nebo z minulosti, cokoli, kdo by to byl a co bys mu řekla?

Snažím se každému říct vše teď, dodnes mě mrzí, že jsem "prošvihla" říct to důležité osobám které už tu nejsou.

7) Top 3 tvých oblíbených jídel?

Ořechový dort bez mouky s kávovým máslovým krémem, domácí škvarky s chlebem a cibulí a pořádný biftek medium rare.

8) Co tě zatím při blogování nejvíc potěšilo?

Díky blogu jsem potkala lidi. které bych jinak nikdy nepotkala. Některé jsem sice znala, jen mi bylo utajeno že máme stejné zájmy. A taky mě těší diskuse pod články.

9) Kterou historickou postavou by ses na jeden den chtěla stát?

Ráda bych se podívala na chvíli do minulosti, jako finančně zajištěný aristokrat :).

10) Věříš na duchy?

Ne, už od dětství ne. Vinu má babička, velká to příznivkyně nadpřirozena. Pořád rozebírala uřknutí a duchařinu, až to bylo kotraproduktivní.

11) V případě, že bys měla na výběr, jakou barvu očí a vlasů by sis zvolila?

Oči mám po mamince, ty bych neměnila, vlasy taky ne, nabarvit jdou vždycky.

zdroj: Rae Morris

A od Táni z Vanity Fair

1. Co je nejpovedenějším nákupem tvého života?

Když pominu věci co pro mě mají sentimentální hodnotu, tak jsou to asi úlovky z prvních Beltissimovských slev, myslím, že to byl rok 2004 kdy vše plošně stálo á 500, nebo á 1000 Kč. Tehdy jsem koupila Nannini holinky, které nosím dodnes.

2. Dáš mi tip na nejlepší restauraci, cos kdy navštívila? Ideálně v ČR.

Mám jich oblíbených  víc, ale nemám nejlepší. Jednoduše proto, že každá je na "něco" specializovaná. Takže na mezinárodní mám ráda Sansho Paula Daye, italskou kuchyni mám ráda v Osteria da Clara, na maso se mi líbil Čestr /i když jsme tam byli jen jednou a prostředí mě nenadchlo/, na českou k Sapíkovi do Klokočné.

3. Jsi zastáncem „zdravého“ životního stylu nebo si užíváš života naplno?

V jídle naplno, ale jinak spíš zdraví.

4. Jaký je tvůj nejsilnější zážitek v blogerském životě?

Že jsem poznala lidi stejně postižené jako já.

5. Co bys změnila/vylepšila na mém blogu?

Nic vyhovuje mi jak různorodý je dokonce ti i odpustím, když dáš jen fotku/ inspiraci.

6. Co bys změnila/vylepšila na svém blogu?

Rozložení a vzhled stránek, ale páč neovládám html...

7. Pro co máš největší slabost?

Pro dobré jídlo, limitované kolekce luxusního makeupu, nichové parfémy, dobré knihy a klasickou hudbu.

8. Pokud by sis mohla ponechat pouze 3 výrobky v oblasti dekorativní kosmetiky, které by to byly?

Hnědý oční stín, makeup LMDB a rěnka by Terry.

9. Jakou značku bot miluješ?

Fratelli Rossetti = klasika spojená s pohodlností.

10. Existuje nějaký parfém, který si dokážeš představit jako svojí celoživotní stálici?

Ne, mám ráda rozmanitost, ale máme doma Diora Diorissimo ze 65 roku, tedy před rozmetáním kompozice nepovedenou reformulací, a je ten bych nosila.

11. Jak daleko od PR má tvá skutečna profese/to, čím se živíš?

Ani vzdáleně, zatím jsem studentka, která se živí administrativou a překlady. Po vystudování sice budu mít humanitní vzdělání, ale na uživení, ehm, ehm.

Tak a je to, mějte se hezky a těšte se na pokračování článku Reny o přírodní péči o vlasy.

Summary: I was nominated by Černa Moora and Táňa v Vanity Fair blog for 11 question tag and here are ma answers.

Guest post Rena: Přírodní vlasová péče I.

Chtěla bych předeslat hned na začátku – péče, kterou popisuji, není pro každého, žádný Pantene nebo Glisskur (nic proti nim :). Pokusím se proto o co nejpřesnější popis, aby mi pak někdo nedojel nafackovat, že mu museli ostříhat půl hlavy.

Naprosto nezbytné je uvést pár faktů o mých vlasech. Až do cca 18 jsem měla sice jemné, ale husté a pěkné vlasy. Pak přišlo první velké stresové období (to máte z toho, když se zamilujete až po uši do debila, co si skrz vás akorát řeší svoje vlastní zmatky), v 25 pak druhé (to máte z toho, když si naplánujete krásnou romantickou svatbu a pak se zabouchnete do někoho úplně jinýho a svatbu tři týdny před termínem zrušíte a zdrhnete) a třetí ve 33 (to máte z toho, že s tím dotyčným zůstanete a narodí se vám děti J). Takže do prvního porodu to jakž takž šlo, měla jsem sice třetinu vlasů, co v těch 18, ale mohla jsem je denně mýt a stajlovat, protože jsem měla čas. Pak už jsem čas neměla, nechala vlasy narůst a nosila permanentně culík, protože vlasy vypadaly dobře tak hodinu po umytí, pak splihly a byly hnusný.

Po narození prvního syna jsem přešla na Lush (New hair), se kterým jsem vydržela až do tohoto jara. To jsem následkem příšerné dehydratace začala mít docela problémy s vlasovou pokožkou a Lush, který je nacpaný SLS až po střechu ( a je to čím dál horší, jdou dolů s kvalitou a nikdo mi to nevymluví) mi přestal vyhovovat. Stejnou dobu si taky barvím vlasy hennou – tam jsem Lushi věrná stále.

Přešla jsem tedy na čistě přírodní péči a tady je to, co se mi osvědčilo nejvíc.

ALVA rhassoul Washcreme

Upřímně, nejsem si jistá, jestli to je na vlasy. Na tubě o tom nic napsaného není, v popisech je toto použití  ale uváděno a jeden výrobek od Logony, který je prakticky totožný, na vlasy je (já ho mám na obličej). No a protože na obličej mi ta Logona vyhovuje víc, tak jsem toto odložila a zkusila na vlasy. Konzistencí to je bláto, toto navíc ani nepění, vlasy si člověk musí umýt tak, že to vetře do pokožky, tak nějak to vmasíruje a doufá, že to bude mít nějaký efekt.

Efekt je rozporný. Poprvé jsem byla nadšená a byla přesvědčena, že jsem našla favorita, který sesadí mého dosavadního (ten přijde nakonec, tak si počkejte). Vlasy byly nádherné, měkké, hladké, doslova zářily, na omak jako hedvábí. Ovšem problém nastal v momentě, kdy jsem to zkusila použít znovu, dvakrát za sebou už bylo prostě těch olejů moc a vlasy podle toho vypadaly (jako když si dáte olejový zábal a ten se pak vymyje jen tak napůl). Pokožka hlavy si lebedila, nicméně konce byly regulerně mastné (ovšem lepší než naopak, že jo, protože u kořínků to prostě mastné nebylo). Takže tohle si nechám na střídání a znovu to na vlasy kupovat nebudu (a na obličej asi taky ne, bo ta Logona je navíc i levnější).

SHIKAKAI

Vyčerpávající recenzi najdete od zdroje fotografie, nebudu trapně opakovat, co už Trb jednou napsala.

Já k tomu dodám jen pár věcí.  OPRAVDU to NEPOUŽÍVEJTE, pokud máte nějak chemicky ošetřené vlasy (trvalá, barva, přeliv…) a to ani po delší době. Shikakai působí lehce abrazivně, zdravému vlasu to nevadí, chemicky ošetření vlas je daleko víc porézní a křehký a výsledkem budou jen poničené a zhrublé vlasy. Já mám po shikakai vlasy boží. Drží tvar, jsou nadýchané, ale ne rozlítané, jsou spíš jako hmota, ale v tom nejlepším slova smyslu (kdo máte jemné vlasy, tak víte, jak to myslím). V komentech u trb jsem si přečetla, že krom Raw Gaia se dá sehnat i od jiných značek za příznivější cenu.

Já jsem si tehdy pořídila toto

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?productID=6149

Od té doby jsem měla i Raw Gaia a musím říct, že rozdíl tam je. Není strašně veliký, ale je, vlasy mám pěknější po RG, jsou měkčí a hlavně se daleko víc lesknou. Jinak jsou po shikakai přece jen trochu matné. Právě kvůli lesku a také pro regeneraci se po shikakai doporučuje použít kondicionér, já jsem si pořídila (aby to spolu pěkně ajurvédsky ladilo) Amlu.

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?productID=6147

 AMLA vypadá prakticky stejně jako shikakai a pokud uděláte stejnou pitomost jako já, že si to přesypete do pěkných krabiček od čajů, tak pak máte docela problém poznat, co je co. Já to poznám jen podle vůně, shikakai mi voní trochu jako kakao, amla ovocněji. Amla je totiž jakýsi ovoce podobný angreštu, které je usušené a pomleté a používá se to stejně jako shikakai – umícháte pastu, vetřete do vlasů a necháte cca 20 minut působit. Vlasy jsou po tom fakt moc krásné, lesklé a takové živé (je to nabité C vitamínem, nebo aspoň by mělo být). Jsou také hladké a efekt je srovnatelný s čímkoliv se silikony, taková ty hladké, klouzavé, superlesklé vlasy. Je trochu problém, že pokud to chcete – jako já – používat po shikakai, protože se to tak pěkně hodí k sobě a vy si pak plynete po té starobylé ajurvédské vlně, tak je to docela na dlouhý lokte a voser. Takže většinu času mi almla leží ladem, nicméně pokud nejste takový magor, že potřebujete používat věci podle toho, aby spolu tak nějak filosoficky rezonovaly, tak to můžete použít po jakémkoliv šamponu a efekt by měl být stejný (bez záruky, já to nedokážu, bojím se, že mně bohyně kali přijde vyliskat všemi svými páry rukou :).

Protože nemám objem a barvím hennou, tak mě zajímají samozřejmě nejvíc dvě věci – objem a prodloužení barvy. Tož jsem vyzkoušela dva šampony URTEKRAM, protože tu značku mám moc ráda. Používají kvalitní ingredience a cenově je to velmi příznivé a navíc se mi líbí to balení.

URTEKRAM s hennou

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?productID=3695

Je tam sice napsané s červenou hennou, ale šampon jako takový je hnědý (tady si uvědomuju, že nemám na vlasy nic, co by nevypadalo jako bahno. A pak se divím, že moje děti zbožňují skákání v blátě a v kalužích :). Jsou v něm jakoby drobečky (to je asi ta henna), ale nijak to ničemu nevadí, toto abrazivní není. Dělá krásnou hustou pěnu, úplně jsem ji milovala, takovou jakoby mléčnou, ale ne z kapučína (našlehanou), ale jako když na kafi trochu roztaje šlehačka. Vlasy jsou krásně měkké, nemám problém je rozčesat (to mám ale málokdy) a lesklé. S čím mám trochu problém je to, že je fakt výživný a už druhý den jsou vlasy zplihlé (jako teď si už dost vyskakuju, kdybych dřív měla vlasy zplihlé AŽ druhý den, budu posílat výrobci tisíce děkovných dopisů). Asi ho ještě někdy pořídím, ale spíš na střídačku nebo na léto, kdy jsou vlasy víc namáhané.

URTEKRAM  s rhassoulem

zdroj eshop cesta přírody http://www.cestaprirody.cz/index.php?product_slug=regeneracni-sampon-rhassoul-s-lavovou-zemi-250-ml-urtekram&productID=3693&ukey=product&__furl_path=index.php&did=36

Tož totok je čistokrevné blato :). Opět to hezky pění a voní to jako pasta na zuby. Nevím, čím ty šampony pění, ale SLS tam není a to mojí pokožce stačí ke štěstí. Ale pozor – toto už opravdu je abrazivní dost, název regenerační je úplně mimo a rozhodně je to spíš na mastné vlasy. Objem to udělá skvělý, s rozčesáním nemám problém, vlasy můžu umýt za dva nebo i tři dny, pokud si do nich moc nesahám (tj.když mám zlomené obě ruce :). Ten si rozhodně hodlám kupovat opakovaně, nicméně je pravda, že docela vysušuje, takže čas od času to chce nějakou regeneraci.

Pokračování příště

Všechny "promo" obrázky jsou stažené z eshopu www.cestaprirody.cz. Jelikož mi nikdy nedali nic zadarmo (až na pár vzorků k mým objednávkám), tak jim mohu se zcela čistým svědomím udělat reklamu :). Většinu věcí mám od nich a za mě to je ten nejpřehlednější eshop, který jsem kdy viděla, je dobře zásobený a je fakt vidět, že to dělají lidi, co to dělají rádi a rozumí tomu. Takže jim tu reklamu udělám moc ráda.

Summary: Today´s guest post about organic hair care for thin hair were written by my friend Rena, if you want to read it, please use translator. Hope you´ll enjoy it as I did.

Co stojí za to I. - paletky očních stínů/ My favourite Eye shadow palettes

Konečně jsem se dostala k sepsání dlouze avizovaného příspěvku o paletkách očních stínů u kterých nelituji toho že jsem si je koupila a nemít je, asi bych si je koupila znova.  Narovinu také říkám, že to co dnes představím nemusí, vzhledem k relativně úzké barevné škále, vyhovovat každému, ale je to výsledek mé snahy vlastnit takové paletky, které budou v teplých barvách a budou se vzájemně doplňovat. Každá reprezentuje odlišný přístup kosmetických firem k více či méně neutrálním očním stínům. Některé mají odlišnou, něčím zvláštní konzistenci, kterou obvykle u levnějších značek nenajdete, případně jsou tak snadno kombinovatelné, že stačí mít "jen" paletku a máte vše co potřebujete  Byť musím přiznat, že v běžném provozu spíše používám kombinaci krémových stínů a monostínů, než že bych používala paletky, jen na cestách, to upřednostním paletky. Pří samotném nákupu se řídím několika pravidly:

• Kupuji jen ty paletky, u kterých jsem si jista, že budu používat většinu odstínů
• Preferuji paletky obsahující jeden typ produktu. Mám spíše psychologický problém u těch kombinovaných, kvůli čištění. Klidně to přiznám, jsem z těch co musí mít vše čisté, jako že pudrové částečky ulpí v krémovém produktu, spolehlivě spustí OCD.   
• Před nákupem přemýšlím, jak doplní stíny co mám doma, jestli se nebudou barvy moc opakovat. 
• Pokud možno před nákupem zkouším na štětec, což platí hlavně u Diora a Chanela. Ne vždy totiž platí drahá paletka = skvělá kvalita, šunty mají ve své nabídce i drahé značky.  

Tak a teď se dostáváme k tomu, proč si myslím, že se vyplatí zainvestovat a to nejen do paletky, ale dražších produktů obecně? Za své peníze chci, pokud možno, bezchybný produkt. Tedy - bude mít nejen pěknou barvu, ale i fenomenální pigmentaci, jemnou konzistenci, dlouhou výdrž na oku a bytelný obal. Z vlastních nákupů jsem se poučila, že v případě "značkové" dekorativky je větší šance, že budou splněny nároky na kvalitu a já budu déle spokojená. Protože kosmetika není něco, co potřebujete, ale co chcete.
Je fakt, že i mezi levnějšími výrobky najdete kvalitní kusy, ale protože je to článek o kosmetice do které se vyplatí investovat, není to "budget friendly" varianta. Ale pokud přeci jen hledáte levnější alternativy, dobrou zkušenost mám s paletkami značek Sleek (velmi slušný poměr kvality a ceny), Catrice (je to sice kus od kusu, ale jsou v testerech v Rossmanovi, takže je lehké si vybrat) a Wet n Wild (Silent treatment a Walking on the Eggshels považuji za jedny nejpovedenějších paletek ze své cenové kategorie a má je Plum v eshopu, jen se zatraceně rychle spotřebují). Bohužel v levných vodách častěji narazíte na šunty, takže palec dolů získávají nejlevnější stíny ELF Brightening eye palettes (nákup - testování - koš), noční můrou byly absolutně nebarvící NYC. Přes to vše ale trvám na tom, že když budete hledat,  seženete i drahou dekorativku za slušný peníz. Sezónní Marionnaud, případně blogsale, atd., atd. Chce to jen hledat a hlídat.  

Vezměme si "moje" paletky pěkně po řadách. Navrchu vlevo je proslavená URBAN DECAY NAKED, asi nejopěvovanější a nejkopírovanější paletka současnosti. Myslím, že pro začátečníky se opravdu vyplatí. Ne že by byla obzvlášť neutrální, na to obsahuje velké množství lesklých a třpytkatých odstínů, ale pigmentace všech je nadprůměrná a barvy snadno kombinovatelné. Používám ji hlavně na cesty, na normální líčení mi přijde nadměrně metalická.

Skvělé je, že můžete volit ze dvou variant Naked - klasické teplé Naked /celou recenzi najdete tady/ a studenější Naked 2 /celou recenzi najdete tady/. Pro mě je rozdíl mezi Naked a Naked 2 docela velký, byť se některé stíny se opakují. Pro milovníky dramaičtějších líčení má UD nově v nabídce paletku Smoked, případně existují Book of Shadows, nebo menší sezónní paletky. Nejlevnější jsou USA, ale k dostání jsou i na HQ hair /UK/.

Stíny: Urban Decay Naked  Paletka obsahuje 12 stínů, od slonové kosti po ocelovou modrou, nejraději mám prvních pět stínů a hnědý Darkhorse. Řekla bych, že asi tak polovina odstínů rozhodně nejsou "nahé", teplé, ano, ale spíše dramatické. Na to že ji používám téměř dva roky je pořád jako nová, téměř neubývá.

Obal: Papírový, potažený imitací sametu,  lapač prachu par excelence, nejde vyčistit. Ale celkově je paletka skladná, neobsahuje žádné zbytečnosti, všude se vejde a vydrží i pád z výšky na dlaždičky (několikrát) a na cesty mi přijde úplně ideální

Stojí za to? Rozhodně ano, především pro ty co "začínají" - vyplatí se investovat. Navíc, zkuste si někdy propočítat gramáž v porovnání s levnými napodobeninami.

Shiseido Luminizing Satin Eye Color Tria zůstávají ve stínu provařenějších značek, přitom se jim kvalitou vyrovnají. Na druhou stranu máte ve slevách větší šanci ulovit paletku Shiseida, než třeba Guerlain, že ano, což vnímám jako velké plus. Vůbec Shiseido dekorativku používám moc ráda, jejich rtěnky patří mezi mé favority, krémové stíny jsou celodenní držáky, ale právě u paletek je podle mě problém v barevné škále, která se moc nehodí pro český trh. Řekněte kolik žen nad 30, cílová skupina značky, si koupí paletku Tropicalia, těžce "ejtýs" kombinace růžové, žluté a zelené, nebo Boudoir v růžové, růžové a růžové? Troufám si tvrdit, že to nebude vysoké číslo, ale pokud se zastavíte u jejich stojanu v parfumerii, nebudete litovat, po chvíli zkoumání zjistíte, že Shiseido má i neutrální odstíny a hlavně řada jejich výrobků mívá zajímavé konzistence.

Stíny:   Shiseido Luminizing Satin Eye Color TrioOR 302 neboli Fire, téměř dokonalou kombinaci pro smokey eyes i proto, že neobsahuje čistě černou, ale šedo-černou, barvu dýmu, tj. popelavě šedou a ohnivou oranžovou /samostatnou recenzi najdete TADY/. Tria mají neobyčejně měkkou konzistenci, jemný lesk a přitom jsou skvěle pigmentované. To co vidíte v panu, skutečně nanesete jak prstem, tak štětcem, i výdrž je bez primeru standardní, nepočítejte s celodenním perfektním nalíčením, mají tendenci nenápadně mizet (naštěstí panda efekt nehrozí).

Obal: Klasický plastový od Shiseida, zbytečně velký (vzhledem k širokému prostoru pro štětečky), ale lehký a skladný.

Stojí za to? Pokud si vyberete v barevné škále pak rozhodně ano, vyplatí se investovat.

Edward Bess je značka nedostupná v ČR, ale dostupná na Zunetě ke které mám rozporuplný vztah. Jejich výrobky jsou skvělé, ale drahé a mají podprůměrné obaly. Vedena touhou značky vyzkoušet, jsem koupila paletku Berry Chic obsahující v jedné řadě voskovou tvářenku, rozjasňovač, čtyři stíny a dva lesky a to jsem neměla dělat. Zatímco k produktům na tváře a rty nemám výhrad, lesky jsou slabé místo. Jsou kvalitní, ne že ne, spíše voskové, než lepivé konzistence, ale jsou velmi výrazně parfemované (i po téměř 10 měsících parfemace stále neochabuje), veškerý prach (smítka, stíny, atd.) se nalepí na horní vrstvu. Ne že by to vadilo používání, ale já jsem maniak co nesnáší "špinavé" paletky.

Stíny:  Edward Bess Berry Chic - jak už název napovídá, jedná se o odstíny bobulovitých plodů, pokud se zaměřím na samotné oční stíny, kvarteto obsahuje slonovou kost, bledince růžovou, vínovou s jemným shimmerem a teplou hnědou. Jsou spíše sušší konzistence, prášivé, rychle mizí. Výborně ses s nimi pracuje a opravdu mi vydrží bez báze celý den. Celou recenzi paletky najdete TADY.

Obal: Upřímně? No, za tu cenu, kterou si o EB říkají (já platila 42 GBP, nyní už je na Zunetě za 55 GBP) by si Edward Bess měl víc hlídat kvalitu obalu. Ano, paletka je skladná a má kvalitní štětečky (jedny z mála, které na aplikaci opravdu používám) a dostatečně velké zrcátko, ale zavírání nedoléhá. Mám i separátní rozjasňovač a má krapet rozviklaný obal. Důvodem jsou časté přesuny výroby do různých exotických krajin /Tchaiwan, Čína/, což má za následek kolísavou kvalitu obalů.

Stojí za to? Hmm, stíny samy o sobě, za tu cenu - spíš ne, ALE těm, kteří chtějí vyzkoušet produkty Edward Bess spíš ano.  Paletka jako celek je opravdu povedená, barvy jsou snadno použitelné, dobře sladěné a výsledek decentní, nejlepší je rozjasňovač a multifunkční líčidlo na rty a tváře, které po dopotřebení určitě znovu (separátně) koupím. 

Yves Saint Laurent Pure Chromatics jsou stíny, které jsou určené pro aplikaci nasucho i navlhko. Kombinace mají pěkné i když zrovna tato je poněkud nesourodá, dohromady jsou nepoužitelné i když třeba sofistikovaný přístup YSL k trendu colorblocking. Zasucha jsou spíše shimmerové, růžové a zelené, jsou dominantní třpytky, až zamokra začíná ta správná legrace. Promění se v metalickou texturu se kterou se dá krásně kouzlit. Co se týče konzistence jsou chromatiky jedny z nejzajímavějších stínů co znám.

Stíny:  YSL Pure Chromatics číslo 6je kombinace tmavé fialové, která je spíše matná, cukrkandlově růžové s výrazným stříbřitým nádechem /sama o sobě mi nesluší/, bledě zlaré a nádherné olivové s velmi bohatým shimmerem. Pracuje se s nimi skvěle nasucho i navlhko, paletka má speciální průduchy, které umožňují rychlejší schnutí.  

Obal: Zlatý, jako kolotočářsky zlatý, padáte do mdlob a předstíráte že nevidíte jak rychle získáte kompletní sérii otisků. 

Stojí za to? Spíš ano, pokud si vyberete vhodnou barevnou kombinace. Jedinou nevýhodou je, pokud sledujete data spotřeby na kosmetice u těchto paletek je to jen 6 měsíců, což při vyšší pořizovací ceně není nic extra.

Chanel Enigma je moje srdcová záležitost i když musím přiznat, že zapečené paletky od Chanela často bývají velmi na štíru s pigmentací a myslím, že cena obvykle neodpovídá kvalitě. Ale je to Chanel, tak jim to řada lidí odpustí.

Stíny: Chanel Enigma je tmavě fialová, mauve, a neobvyklá hnědá se stříbrnými odlesky a světle růžová. Je tu trochu problém s poněkud horší pigmentací. Takový ten poloprůhledný závoj s jemnými třpytkami, který ovšem vypadá přirozeně a luxusně. Její krása ovšem více vynikne při nanesení zamokra. Teprve nanesené navlhčeným štětcem získáte bohaté barvy, jaké jsou na swatchi. Pracuje se s nimi lehce, jsou krásně roztírat do ztracena a hlavně kombinace barev je pro mne jako dělaná

Obal: Co dodat, klasický Chanel, černý plast e bílé céčkové logo. Buď ho milujete, nebo nesnášíte.

Stojí za to? Pokud chcete zrovna Chanel a vyberete pigmentovanou paletku, spíše ano. Ale, přijde mi, že asi tak 30% stínů z těchto zapečených paletek je dostatečně pigmentovaných. Musím říct, že to svoji mám ji z UK a mám pocit, že má lepší konzistenci, než ty které jsou k dostání u nás. Ještě zajímavější jsou pak americké verze, které mají jiný tvar a dokonce větší gramáž než ty evropské.

A teď k Diorovské sekci, dost často se na internetu píše, jejich stíny jsou nic moc, obaly hnusné, pigmentace mizerná. S čímž tak trochu nesouhasím, jasně, je tu podobný problém jako s Chanelem, dokonale pigmentované kusy musíte hledat, ale když je najdete, bývají fakt dobré. Raději mám jejich paletky se shimmerovými stíny a tria, než monostíny.  Mám aktuálně tyto tři.

Vloni byla na trh uvedena řada Dior 3 Coleurs Smoky - tria ve speciálním vysouvacím obalu, ze začátku jsem nebyla nadšená, ale časem je to právě tato paletka stala mou oblíbenou. A hnědý matný stín budu bránit do roztrhání těla. Je totiž dokonalý stín na stínování oka. 

Stíny: Dior 3 Coleurs Smoky Nude je trojice matné střední hnědé s tělovým podtónem a neobvyklou konzistencí. Skoro nepráší, přijde mi jakoby mix pudrové a gelové konzistence. Kdyby jej u diora prodávali separátně koupím si hned ještě do zásoby. Další je výrazně lesklý šampaňský odstín poněkud hrubší konzistence. Poslední je bledě žluto zlatá, který je znatelně hrubší než zbylé dva stíny. Jako rozjasňovač není nejlepší, ale samostatně ujde. Celková kombinace velmi povedená, byť v reálu světlejší než vypadá v samotné paletce. 

Obal: Vysouvací, miluji ho, ve spěchu je snadné ho otevřít jednou rukou, zrcátko funguje tak jak má. Nemám výhrady. Jinak klasicky modrý plast.

Stojí za to? Pokud si vyberete odstín a vyzkoušíte předem ano. Ale pro někoho může být kombinace matného, hodně lesklého a projasňujcího lesklého stínu nepoužitelná, pro mne je to dokonalý, skoro nenalíčený, pěstění vzhled.   

Dior 2 Coulers Pop Look je paletka, které se už nevyrábí, sama ji mám se slev v Marionnaudu z loňského roku, kdy vyšla na velmi pěkný peníz a proto její hodnocení je lepší než kdybych za ni dala plnou cenu. Je složená ze dvou stínů, matného a lesklého, oba jsou nadprůměrně pigmentované a dlouhodržící, ale unikátní zrovna není.

Stíny: Dior 2 Coulers Pop Look duo tmavé popelavě hnědé a metalické oranžové, víc stříbřité a bledé než oranžová ze Shiseido paletky. Konzistence spíše sušší, ale ne prášivá.  Barevně? Nic extra, ač pro rychlé nalíčení není špatná.

Obal: Modrý plast, lehká, ale bytelná. 

Stojí za to? Myslím že už se neprodává, takže hodnocení je celkem k ničemu. 

Dior 5 Couleurs Iricescent Petal Shine je lesklá, chladná, při navrstvení může evokovat dojem námrazy.  V panu vypadá poměrně nenápadně, ale při aplikaci vyniknou stříbřité odlesky. Nevýhoda je v tom že po nanesení jsou si některé stíny téměř nerozlišielné. Proto ji používám v kombinaci s matnými stíny a přijde mi, že je to téměř dokonalá kombinace dvou rozjasňovačů, dvou zmizíků a jednoho očního stínu.

Stíny: Dior 5 Couleurs Iricescent Petal Shine je velmi, velmi lesklá. Odstíny jsou fialkovo bílý, přičemž bílá převažuje, bílo - růžový, opět jde spíše o růžový nádech, střed je meruňkový lesk, velmi povedený taupe blížící se fialkové a chladná modro-fialová. Velmi zdařilá kombinace, která ovšem potřebuje doplnit tmavším matným stínem, ideálně bych nahradila jeden z těch světlých matnou šedo-hnědou a měla bych ideální kombinaci.

Obal: Modrý plast, lehká, ale bytelná, ne úplně luxusní, což vynikne víc u většího rozměru. 

Stojí za to? Myslím, že pěipaletky jsou Trochu problematické v tom, že klasická řada mívá fakt špatně pigmentované kusy a vzhledem k tomu, kolik stojí, je to sakra problém. Stejně jako u Chanela je třeba vybírat, nejlépe se nechat na místě nalíčit, někdy totiž barvy vypadají na oku jinak než v paletce. I přesto si myslím, že když najdete dobrý kus, nebudete nákupu litovat. 

Tak a jestli jste to dočetli až sem, klobouk dolů a taky z celého sáhodlouhého textu vyplývá, že je třeba před nákupem zkoušet, nebo alespoň projít google a načíst recenze, protože u levného stínu vás mýlka bude méně mrzet a bolet peněženku. Vlastně možná ještě malá rada - pokud nepoužíváte paletky, rozhodně je nezačnete používat nákupem dražšího kousku. Raději si kupte pěkný monostín, nebo si paletku sestavte sami. Je celkem jedno, bude-li vaše z palette, uni,nebo no name a sestavená z MACu, či vlastních depotů. Možností je hodně, nabídka na trhu opravdu bohatá.

Summary: Today I made overview of my eye shadow palettes as readers voted in poll for few months ago. In general I prefer high end palettes because of quality, staying power, packaging. Mainly because when I pay for something I want it to be perfect without compromise. I would rather have the one perfect shadow than ten good one. Majority of nine I now have is warm toned, and easy to use. Let´s start from top row - UD Naked palette I love for traveling, packaging is sturdy, lightweight and sleek, shadows are good quality and easily combined. For everyday use, not so much. I find this palette too shimmery and consistency contradictory, some of them are gritty are too shiny.
On the other hand Shiseido Luminizing Satin Eye ColorOR 302 has a exceptional consistency, they are buttery soft, has very delicate shimmer, although it´s hard to find useable colour combination, since some of them are pretty wild or girly /I actually do not need three baby pink shades/. Edward Bess Berry Chic palette I like mainly because of highliter and cheek color, shadows good, but not great especially for the price and lipgloss and packaging is under whelming. YSL Pure Chromatic  palettes has very interesting concept and looks great dry and wet, colour combination of shades in no 6 is unusual, not easy to combine, but for that purple and olive toned shade I am wiling to overlook the hideous shimmery pink. Chanel "baked" palettes are pretty much hit or miss, some of them are magnificent as Chanel Enigma you can see here swatched wet and some has poor pigmentation. Dior are one of my top picks, yet some of my friends experienced same issue as I experienced with Chanel palettes. I love every single one of my Dior palettes. Dior 3 Coleurs Smoky Nude is my all time favorite nude palette, mainly because that matte brown shade, it´s THE best brown shade I´ve ever had.  Dior 2 Coulers are now discontinued, at least my shade Pop Look, these duos are good basic shades, very flattering. Dior 5 Couleurs Iridescent Petal Shine is very iridescent, shiny and two lighter shader off white and off white with hit of pink are similar on eye. Other are versatile and once again easy to combine with matte shades.  

Comparison/Srovnání olivových stínů: Chantecaille, Rouge Bunny Rouge, MAC, CK, YSL, Clinique

Předně se chci omluvit za prodlevu způsobenou časovým vytížením, které mi nedovoluje věnovat se blogu tak, jak bych chtěla a poděkovat všem, kteří sem chodí i když přispívám méně. Jak jsem psala u recenze Chantecaille Jungle, není moc zelených stínů, které bych snesla, proto jsem se rozhodla sestavit malé srovnání těch, které používám pravidelně. Sami se můžete přesvědčit, že co se týče odstínu, je to poněkud monotematické oliva, oliva a oliva, zelený shimmer a dva zlato-zelené. Taky obdivujete tu diverzitu? 

Vezměme si je popořadě, jak jsou vyfocené na fotografii

MAC = depot zeleného stínu s třpytkami z dua Counterparts z dávné, dávné kolekce Suite Array (LE 2008). Tato  tmavá, "lesní", zelená je pravděpodobně můj nejméně používaný stín, především kvůli horší pigmentaci. Je třeba ostrý štětec na nanášení a vrstvit, což mě ve spěchu moc nebaví. Ale ze zase na druhou drží opravdu celý den.

YSL = zelený stín z paletky Pure Chromatics číslo 6. Tato paletka má zvláštní kombinaci barev - fialovou, růžovou, zlatou a olivovou a právě zelená, je jedna z nejhezčích. Pure chromatics stíny určeny především pro aplikaci navlhko, ačkoliv i nasucho vypadají velmi dobře. V tomto případě je barva bohatá zelená se zlatým shimmerem, při nanesení namokro má výrazný, téměř metalický, finish. Nejraději ji používám jako linku, nebo do "banánku". 

O Chantecaille Jungle už tu byla řeč, ve srovnání nejlépe vynikne, jak zelený v reálu je. Má ze všech nejjemnější shimmer, myslím, že označení shine je zcela na míste. Konzistence je spíše sušší, ale ne prášivá. Lze jej vrstvit, přestože lépe vypadá v jemné pop-průhledné vrstvě přes celé víčko.  

Clinique krémový "olivový" stín v odstínu Sunlit Palm je krémový stín s houbičkovým aplikátorem, jehož nanesení je otázkou 5 vteřin. Ale je to právě houbičkový aplikátor, který může být problematický pro nanášení, vyžaduje trochu šikovnosti a finální úpravu prsty, nebo štětcem. Při vytvoření silně vrstvy hrozí olupování a v tenčí vrstvě příliš nevynikne barva.  

Calvin Klein 108 Olive Twist jsem kdysi dostala jako dárek k nákupu na jahodě. Je to hnědo-zelené-olivová, která na fotce vypadá do žluta, ale v reálu to tak není /to jen jak je vedle RBR/. Stín spíše sušší konzistence, který dlouho drží a je výborně pigmentovaný. Jestli někde na ebay seženete stíny od CK levně, kupujte, za tu cenu, za jakou jsou teď, rozhodně stojí za to.
Rouge Bunny Rouge Abyssinian Catbird je nejvíc pigmentovaný zlatý stín s nádechem do zelena. Pravděpodobně jeden z mých nejoblíbenějších stínů, co do konzistence i barvy. Má velmi výrazný metalický fiish a je opravdu, ale opravdu vyjímečně pigmetovaný.

A ještě jednou s popiskou. Nejraději mám RBR a YSL kvůli jejich konzistenci a pigmentaci. Cinique se dal sehnat za velmi slušnou cenu, ale není to něco co musíte mít. CK je sice přirovnáván k RBR Abyssinian Catbird, ale jak se sami můžete přesvědčit, rozdíl ve finishi a odstínu je značný. 

A to je pro dnešek vše, pokusím se psát pravidelně, ale nechci nic slibovat dopředu. A co vy? Máte nějaké "zelené" favority?

Summary: I made a quick comparison of my favourite green eyeshadows. All of them are basically olive green shades with shimmer, some leans more toward grass green as Chantecaille Jungle, some classic olive as green shadow from YSL Pure chormatics no 6 palette or Clinique Sunlit Palm. Although my all time favourite is THE Rouge Bunny Rouge Abyssinian catbird. Almost perfect cross between gold, bronze and green, that nothing can beat, not even Calvin Klein Olive Twist that many people call close dupe, yet as you can see they are not even close. What about you? Do you have your favourite dark green eye shadow or they are just big no?  

Guest post Rena: Co čekat od recenzí na blogu

Dnes s velkou radostí dávám první hostující příspěvek od Reny, ve kterém trefně pojmenovává nešvary českého PR a blogosféry. Jak se sami budete moct přesvědčit, pokud jste na nějakém blogu nenarazili na její komentář, Rena vládne mistrně perem. Se suchým humorem obvykle umí vystihnout podstatu "problému". Ale nejen že je vtipná, má taky hodně uživatelských zkušeností co se týče kvalitní kosmetiky, vlastně, to ona mě seznámila se značkami by Terry a Aqua di Parma v době, kdy jsem přemýšlela nad prvním nákupem u MACu. Prostě je to člověk, na kterého dám jak u dekorativní, tak u pleťové kosmetiky. Dost ale mého krafání, pokládám si za velkou čest, že sem můžu dát její názor /fejeton/ na spolupráci blogerek a PR agentur, české blogy a mentalitu nakupujících.

August Rodin Le Penseur zdroj

K tomuto článku mě inspiroval zážitek mojí nejmenované kamarádky blogerky.  Byla oslovena firmou, napsala o ní, nicméně následný produkt k recenzi ji příliš neoslovil a tak to taky o něm napsala. Byla to recenze čistě subjektivní a vyjadřující její osobní pohled na danou věc. Při následném jednání s firmou (neboť spolupráce byla původně plánovaná jakožto delší) jí bylo více méně sděleno, že má utrum, bo se jí věc stejně nelíbila, tak proč by chtěla něco dalšího, že se jí stejně víc líbí daný produkt konkurence a vůbec že její blog nevyhodnotili jako jejich top ten. Následně byla tato reakce jiným pracovníkem zmírněna ve smyslu, že to tak úplně není, že v pohodě, dostane, co slíbili a ani o tom nemusí psát (taky tomu rozumíte „hlavně o tom, proboha, už nic nepiš“?). Nevím, do jaké míry šlo skutečně o selhání jedince a do jaké míry byla tato omluva výsledkem bleskového brainstormingu ve smyslu „do prdele, jaks jí to mohla napsat, vždyť má přes 600 čtenářů a jestli to tam napíše, tak jsme v hajzlu“, ale osobně jsem spíš nakloněna věřit druhé variantě…

Tak mě teda napadlo, k čemu vlastně slouží takové kosmetické recenze? Já na to koukám asi takhle. Když jsem byla mladší, bezdětná, bez závazků, tak jsem měla to štěstí, že v době, kdy moje kosmetická obsese propukla naplno, jsem měla možnost prakticky kdykoliv zajet jen tak na otočku do Paříže a nic mě to nestálo (když pominu právě nákupy v parfumeriích). Takže co jsem chtěla, jsem si vyzkoušela na vlastní kůži ještě před tím, než se to dostalo (pokud se to vůbec dostalo, bo v té době tu byl jen Fann) sem. Recenze jsem začala vyhledávat až v době, kdy jsem na tyhle výlety přestávala mít čas a blogy jsem objevila až po narození dětí. Napřed mi sloužili jen jako informace o tom, co bude nového (hlavně v MAC), nicméně později jsem si vybrala pár blogů, kde čtu recenze proto, že důvěřuju úsudku autorky. Nikoli proto, že by byla neomylná, ale proto, že má v nějakém ohledu stejný vkus jako já. A zrovna takhle koukám na blogy české. Dvacetiletá blondýnka s modrýma očima a suchou pletí může psát jako bůh, ale fakt mě to moc nezajímá. V době, kdy tu bylo blogů pár a firmy ještě nepochopily, jaký PR potenciál v tom vězí, tady psali všichni vesměs akorát o tom, co si koupili, takže měl člověk i dobrý přehled o tom, co si dotyčná je ochotná koupit. Nevím, jak pro jiné, ale pro mě to má velkou vypovídací hodnotu.

Jenže pak přišlo to PR…. Nechápejte mě špatně, já jsem ráda, když blogerky dostávají věci zadarmo, protože pak mají o čem psát. Zrovna tak chápu, že je dost slečen, které možnost mít plno kosmetiky zadarmo (resp.za pár pochvalných vět) doslova okouzlí a nedělají nic jiného, upřímně fakt nevím, co bych dělala, kdybych se ve dvaceti do té situace dostala. Zrovna tak chápu ty firmy – trh tady je malý, je krize, kosmetika není až tak životně nezbytná věc, takže pokud z deseti recenzí bude pět blbých, může to být celkem velký problém. Nicméně si vůbec nejsem jistá, jak dlouho to bude bavit nás – čtenáře blogů.

Protože ať se na mě nikdo nezlobí, ale recenze už jaksi z podstaty věci NEMŮŽE být objektivní. A to, co ji činí zajímavou a odlišnou od reklamního popisku, je právě OSOBNÍ A JEDINEČNÝ POHLED DANÉ OSOBY. Je to stejné jako u ostatních kritik – to nejzajímavější je vždy právě osobnost kritika. Jistě i vy máte oblíbené filmové kritiky, kterým věříte skoro na slovo a pak zas jiné, které čtete s vědomím „jestli to pomluví, tak na to určitě půjdu“.

Kosmetická recenze, která popíše produkt – konzistenci, strukturu, barvu, vhodnost pro jednotlivé typy… - a skončí prohlášením „já jsem moc spokojená, určitě se na to skočte kouknout – NÁHODOU je zrovna 20% sleva - , ale samozřejmě každému sedí něco jiného“ je o ničem, sorry, není to recenze, je to trapná reklama, která je ještě trapnější o to, že kdyby si ji firma musela zaplatit u agentury, tak za ni vysolí několikrát víc peněz než kolik ji stojí jedna hervana (pardon, napsala jsem hervana?asi mi to nějak vyklouzlo z podvědomí, jinak si to nedovedu vysvětlit…). 

A když už mi to teda vyklouzlo…z prvních promo fotek mě Hervana okouzlila a chtěla jsem si ji okamžitě koupit. Ovšem po zkušenostech vím, že mi jejich tvářenky moc nedrží a taky nesnáším to balení, takže jsem čekala na recenze. No a taky jsem se dočkala, byly všude… Nakonec jsem si ji nekoupila, nikoliv proto, že by mě množství recenzí znechutila a měla jsem strach, že ji bude mít každý, ale protože jsem netušila, jestli je fakt tak o ničem („sluší každému“ jako sorry, nic nesluší každému, pokud to není zcela a úplně o ničem) nebo ji všichni dostali zadarmo a chtějí se zavděčit. Dodnes ji nemám a ani jsem nepocítila potřebu si ji prohlídnout naživo.

Dalším případem je jiná nejmenovaná firma štědře rozdávající překrásně vonící a ukrutně drahé krémy na ruce. Krémy na ruce mě nezajímají, bo jsem ekzematik, ale krásně vonící sprchové gely a tělové krémy, na to bych už slyšela… Proto jsem byla strašně moc ráda, když jsem od kamarádky dostala k vyzkoušení miniaturku sprchového gelu a vzoreček tělového krému. Četla jsem dost recenzí a čekala jsem krásné vůně…no a ty jsem taky dostala, voní to fakt krásně. Ale bavíme se o sprchovém gelu, že? Nečekáte, že bude akorát vonět a ještě než uschnete, tak už bude vaše kůže vysušenější než Sahara (normálně používám palmoliv a nemůžu si stěžovat)? Ale dobrý, tak se asi máme namazat, že jo, však je to skoro přírodní a člověk tomu nějaký ten vroubek odpustí, když to tak krásně voní. A cože pak to v tom máme? Na prvním místě voda, hned za ní dimeticone (wtf???), propanediol (což je prý zvlhčovalo, co se nějak vyrábí z kukuřice, dál jsem to nezkoumala), glycine soja oil….dál jsem už nechtěla číst. TOTO je krém za 750? Je to ovoněné nějakým zvlášť exotickým „absolu“, který jim vozí po mikroskopických dávkách speciální airbus nebo je jiné vysvětlení pro tu cenu? O tom „úžasném“ pocitu, když se mažete, mluvit nebudu, jsou jistě lidi, co je jim prakticky čistý dimeticone příjemný, ale mně fakt ne, vadí mi i v make-upech, kde bývá tak na 6.místě nejdřív… 

Nevím, kde se stala chyba – četla jsem snad málo recenzí nebo jsem sama taková divná, když chci, aby voňavý věci nejen voněly? Nebo prostě 90% těch recenzí bylo „objektivních“, tedy ve stylu „fakt to hezky voní, umyje to, namaže to, ale každému sedí něco jiného, tak uvidíte sami“? Fakt, moc prosím, běžte s  objektivníma recenzema někam…  Já chci vědět, co si myslíte VY, to, že „každému sedí něco jiného“ vím sama, to mi fakt nemusí nikdo sdělovat. Protože když budou prezentovat opravdu vlastní názor blogerky, tak se ho snad naučí mít i spotřebitelé. Protože budou zmatení – tahle píše, že to je super, takhle píše, že to je na dvě věci, pomoct, co mám dělat? A půjdou si to prohlídnout…

Jak moc má spotřebitel vlastní názor, bylo pěkně vidět u beauty boxů. První edici provázely rozhořčené hlasy, že to teda není žádný luxus a co to je za bordel. Pak Rendy (Ordinary Life) udělala rozhovor s tvůrci LB, Černá Moora přehled zahraničních boxů, proběhlo pár diskusí a vše se vysvětlilo. Pak přišla druhá edice SB a Mila (Illusorie) si dovolila říct, že jako pardon, ale balíček ve stylu „tento měsíc v DM“ fakt nepovažuje za něco mimořádného a ejhle – najednou se na ni sesypalo celé hejno komentů, že si snad představuje, že tam bude dior, chanel (dokonce channel – asi jako že víc proužků, víc adidas) a že co by vlastně chtěla. Přitom ta chuděra ani slovem nezmínila, že by tam něco z toho chtěla, dokonce ani nepoužívala slova jako „luxusní“ a tak, jenom chtěla něco, co na ni nepadá z každého regálu v drogerce (a já s ní úplně souhlasím). Ale my jsme si přece minulý měsíc vysvětlili, jak to je s těma vzorkama zadarmo a tak..

Tak nevím – vlastní názor v krabičkách by někdo každý měsíc distribuovat nechtěl? A stál by o něj někdo? A co vy čekáte od recenzí?

Summary: Hi guys! Today I have the first guest post on my blog - my friend Rena decided to write her thoughts about cooperation of  czech  bloggers and PR agentures and her experiances with so called "paid" reviews. If you want to read it, please use translator.